Zdravý postoj k životu
Zdravý postoj k životu
V jádru naší bytosti je cosi, s čím jsme se narodili, náš "zdravý psychologický postoj". Zdravý psychologický základ není něčím naučeným, je to něco neodmyslitelného, vrozeného, naše dědictví; projeví se vždy, když nejsme zaujati svým myšlenkovým vědomím nebo svou "osobností." Zdravý postoj je vrozený, je to náš naprosto přirozený duševní stav. Nikoli to, zač se pokládáme (naše EGO), ale naše vyšší podstata - to, co opravdu jsme a můžeme být.
Důležité je vědět, že se zdravým psychologickým postojem jsme se narodili a že to není něco, čemu jsme se museli učit. Pravda je taková, že učit jsme se naopak museli "nezdravému postoji". Ikdyž to zní tvrdě, museli jsme se naučit, jak být nešťastní ... Nikdo se skeptický nebo negativní nenarodí. Pochybování o sobě, sebekritičnost, negativita a pesimismus jsou výsledkem negativních myšlenek, které jsme si sami o sobě vytvořili. Naše myšlenky však nemají i nic větší moc uškodit nám, než kolik jim jí sami dáme.
Když je zdravý postoj zatemněm sebezpochybňujícími myšlenkami, které jsme se naučili brát vážně přicházíme o svou sebeúctu. Posuďte sami. Malému dítěti také z ničeho nic nenapadne ptát se: "Jsem k něčemu?" Takovým otázkám se musí nejdříve naučit. Než se takovým zpochybňujícím otázkám naučí, pohlíží na sebe naprosto zdravě a nezkresleně.
Zdravý psychologický postoj je pocit, který máme, když se nám všechno zdá být v pořádku, život nám připadá jednoduchý a my máme pocit otevřené perspektivy. Je to pocit, který máme, když nás dokáže dojmout prostý životní zážitek - pohled na hrající si děcko, na listí padající ze stromů ... Když nás zaplaví zdraví postoj, jsme schopni si zachovat vnitřní rovnováhu bez ohledu na vše možné co se kolem děje. Zdraví postoj existuje nezávisle na vnějších životních okolnostech.
Jakmile jednou pochopíme, že zdravý psychologický postoj je naší součástí, otevřeme tím dveře pro vnímání jeho výstytu ve svém životě. Zde je třeba ovšem konstatovat, že pro mnohé dopracování se skutečné "svobody mysli" je možné až, po většinou dlouhodobé psychoterapi, v níž člověk znovu nalézá základní vrozené znaky. Zdravý postoj se stane normální vlastností našeho emocionálního stavu v okamžiku, kdy cítíme jeho existenci. Rozpomeňte se , kdy jste se naposledy ráno probudili "vyspaní do růžova", s pocitem vděčnosti za život a řekli jste si: "Ten život je tak nádherný." Dokonce i závislí pesimisté mají okamžiky, kdy se jich dotkne kouzlo života.