Myslet i na sebe není sobectví
Myslet i na sebe není sobectví
Od malička do sebe nasáváme příkazy svých vychovatelů – dej mu to, nehádej se, jak se to chováš, nemysli jen na sebe, nebuď sobec! V dospělosti pak, v touze "nebýt sobec", zapomínáme na svoje vlastní potřeby. Je to správné? Jak to ovlivňuje náš rodinný život?
Nevím, jestli se to týká i silnějšího pohlaví, ale s holčičkami, dívkami a mladými ženami tak bylo (a je) výchovně zacházeno zcela určitě. Holčička ovšem vyroste, vdá se a začne se snažit, aby nebyla sobec. Touha po dokonalosti je svazující (mějme i ve výchově na paměti, že "být dokonalý není lidské"). Vlastní potřeby však nelze "beztrestně" popírat dlouhodobě. Aby člověk mohl dávat, je nutné, aby se tzv. dobíjel – aby tedy měl z čeho dávat.
"V naší společnosti dopřát si něco pro sebe je přijímáno trošku s podezřením, že to není úplně v pořádku, a když si dopřáváme něco pro sebe, že se musíme nějak ‚vykupovat‘. Např. ženy, když jdou někam pro svoje potěšení, si myslí, že musejí mimořádně nakoupit, uvařit, udělat zkrátka pro rodinu něco ‚extra‘. Takové chování ukazuje, že je u nás skutečně zakotven názor, že udělat něco pro sebe není přirozená věc, že je to mimo běžnou normu a očekávání. Především od žen se očekává, že budou hlavně něco dělat pro druhé – pro rodinu, pro svoje děti, rodiče apod.," říká psycholožka a psychoterapeutka Mgr. Yvonna Lucká. A zdůrazňuje, že ve své terapeutické praxi viděla mnoho žen, které vyhověly všeobecnému očekávání, že když se vdaly, mají žít především v rodině a svoji emocionalitu a vztahovost věnovat manželovi a dětem. A mají v sobě přísný vnitřní zákaz – cokoli mimo rodinu se pro mě nehodí, je to ztráta času, sama se bavit znamená "okrádat" rodinu.
A právě takové ženy se podle zkušeností Mgr. Lucké dostávají velice často do depresí, obzvláště v době nějaké akutní zátěže. A nemusí jít ani o velkou věc, stačí pak i běžné onemocnění dítěte. Tyto ženy také velice trpí a dostávají se do neřešitelných situací, když děti vyrostou a začnou rodinu opouštět a hledat svoji životní cestu.To bývá moment, kdy dluhy v péči o sebe, v tom mít přátelské vztahy, rozvíjet svůj citový život se ukáží jako deficit. Pak je velice těžké kolem padesátky toto všechno znovu budovat.