Jan Boklöv - odvaha ke skoku
Jan Boklöv - odvaha ke skoku - průkopník "V" stylu
Splněný sen malého kluka z vesnice za polárním kruhem
Píše se rok 1985 . Švédský skokan na lyžích Jan Böklev přichází s neobvyklým
osobytým stylem . Zatímco soupeři drží lyže při skoku rovnoběžně , Böklev po
odrazu přechází do postavení , kdy lyže tvoří písmeno "V" . Zpočátku je terčem
posměchu a od rozhodčích tvrdě penalizován . Jeho "V-styl" je považován za
nevzhledný a špatný . Jenže Böklev má výsledky . I přes vysokou ztrátu bodů
u stylových rozhodčích vyhrává Böklev 10. prosince 1988 v Thunder Bay svůj
první závod Světového poháru a v roce 1989 se dokonce stává výtězem ce-
lého ročníku Světového poháru . Testy v aerodynamickém tunelu prokázaly ,
že "V-styl" využívá principu plachtění - oproti původnímu paralelnímu stylu nad-
náší lyže o více než čtvrtinu . Od roku 1992 postupně přechází na tento styl
celá světová skokanská špička . Zanedlouho "véčkaři" zcela ovládají světo-
vé můstky .
Jan Böklev vyrostl v malé švédské vesničce za polárním kruhem . V létě
hrál fotbal , v zimě si chodil zaskákat na lyžích . Jiná alternativa nebyla .
Dělal jen to , co všichni ostatní kluci . Se skoky začal už jako malý kluk .
Ve čtyřech letech si již troufl na dvacetimetrový můstek . Začátky to neby-
ly snadné . Na nohách měl lyže přes dva metry dlouhé a ve velkých botách
měl několik párů ponožek.....
Jan měl už od dětství velký sen - chtěl se jednou stát reprezentantem ve sko-
cích na lyžích . Předpoklady k tomu neměl nejlepší : byl jen 168 cm vysoký ,
trpěl epilepsií , přesto však věřil , že toho dosáhne . Po základní škole začal
navštěvovat sportovní gymnázium - typické švédské zařízení , poskytující
sportovcům dobré akademické vzdělání i možnost intenzivního tréninku .
Na konci 80. let bylo snadné poznat Bökleva podle jeho svérázného letu ,
kdy začal dávat lyže ve vzduchu do "véčka" . Pět let potřeboval , aby se na-
učil dobře nový styl . Nebylo to zadarmo . Třikrát si zlomil klíční kost , třikrát
žebra , měl vykloubené koleno a přirozena mnoho modřin , ale díky želez-
né vůli to nevzdal . Ta hlavní pomoc však podle jeho slov přišla v okamžiku ,
kdyuvěřil v boha . Říkal o tom : "Teď už nejsem sám , jsme vždy dva . Bůh
je pro mne tak reálný a blízký na skokanském můstku jako v kostele nebo
kdekoli jinde." Kariera vítěze Jana Bökleva skutečně začíná v okamžiku ,
kdy se stává křesťanem .
Ještě několik roků předtím byl Jan přesvědčen , žedo kostela njkdynevstoupí ,
neboť toto místo se mu zdálo být bez života , Myslel si , že je dobré snad jen
pro pohřby . V té době měl kamarádku Jorun . Bydlela nedaleko a chodila na
žurnalistickou školu . Přesto seho jeden pátek odvažuje pozvat na poslech
hudby a kávu mezi mladé křesťany . Jan svou kamarádku Jorun obdivoval
avážil si jí , proto pozvání přijímá anásledující den také . Co viděl a slyšel , ho
zasáhlo . Nebylo tam vůbec nic nudného . Moderní hudba , do rytmu se do-
konce tleskalo . Všichni se chovali přirozeně jako kdekoli jinde . Navíc tu
byla zvláštní pohoda a přátelská atmosféra , sekterou se jinde nesetkal . Šel
tam ještě několikrát , i bez Jorun . A za nedlouho sestává křesťanem .
Co se pak změnilo v jeho osobním životě a v životě sportovce ? V běžném
životě je Jan vyrovnanější a na můstku se cítí silnější . Všímají si toho i jeho
soupeři . Dieter Thoma o něm říká : "Jan působí zdrženlivě , ale má velmi
dobrý charakter." Jan a Jorun měli svatbu v říjnu1988 . Bydlí nyní na před-
městí Stockholmu .