Zlo jako účelový prostředek
Zlo jako účelový prostředek
Na začátku jsou drobné bezohlednosti, kterými chce jedinec prosadit své zájmy na úkor druhých. Škála používaných metod se může stupňovat napříč paragrafy trestního zákoníku až ke znásilnění a loupežné vraždě. I v pozadí mnoha krvavých válek není nic jiného než hamižnost. Cílem násilného jednání je v tomto případě vlastní zisk a poměrně často útočník svého cíle skutečně dosáhne. Otázka tedy nezní, proč lidé jednají špatně, ale naopak: Proč se obvykle nedopouštějí zla, i když k němu mají výhodnou příležitost. Existuje řada vysvětlení, proč se lidé přes všechny svody zla dost často zachovají morálně. Například proto, že z dlouhodobého hlediska se přímé násilí obvykle nevyplácí. Podle amerických statistik přinese přepadení jedné čerpací stanice pachateli v průměru 303 dolary. Tedy částku, pro niž by většina občanů rozhodně neriskovala pobyt ve vězení. Pokud se někdo k takovému činu přece jen rozhodne, má zpravidla před očima vidinu rychlého zisku a neuvědomuje si dost dobře možné důsledky. Na rozdíl od filmů, kde si lupič nejprve vypracuje rafinovaný plán, jednají skuteční zločinci často zkratkovitě a trpí nedostatkem sebekontroly. Psychologické výzkumy ukázaly, že nedostatek sebekontroly je nejčastější příčinou mnoha přestupků na pracovišti i mimo něj. Je tedy rychlé využití příležitosti bez ohledu na možné ztráty součástí naší genetické výbavy? Někteří psychologové jsou přesvědčeni, že takové jednání se v průběhu evoluce mnohokrát osvědčilo a je výsledkem dlouhodobé adaptace, nikoli poruchou lidského chování. Ovšem i tady existuje jistý práh, který určuje míru agrese, a konkrétní jedinec ho zpravidla nepřekročí. Častá prezentace násilí v médiích může však podle názoru odborníků tento práh oslabit a navodit dojem, že ztráta sebekontroly a agrese jsou zcela normální.