Martin Lupáč z Chrudimi
Martin Lupáč z Chrudimi
[? – 20.04.1468] Martin zvaný Lupáč (z Chrudimi, kde je po něm nazvána i jedna z ulic proto, že v tomto městě byl delší dobu farářem) se narodil pravděpodobně někdy koncem 14. století. Patřil mezi významné husitské teology a duchovní. Proslul také jako diplomat evropského významu, především svým několikerým působením na koncilu v Basileji. Na pražské univerzitě byl jeho učitelem mj. i Jakoubek ze Stříbra. V době odpustkových bouří v Praze r. 1412 se mladý Lupáč také zúčastnil studentské demonstrace s alegorickým průvodem metropolí. Byl od počátku stoupencem utrakvizmu a zastáncem linie svého učitele. Jarní husitská ofenzíva v r. 1421 zavála Martina Lupáče do východních Čech. V dubnu r. 1427 se stal spolu s Rokycanou iniciátorem svolání obce Starého Města pražského na náměstí, jež vyústilo ve známé události související s příklonem Korybuta ke katolické straně. Lupáč koňmo projížděl pražskými ulicemi a vyhlašoval veřejně Korybutovu zradu a jeho tajnou korespondenci se Zikmundem. Tyto události pak vrcholí internací Korybuta na hrad Valdštejn a vypovězením konzervativních mistrů z Prahy. Roku 1429 se Lupáč spolu s Prokopem Holým a Petrem Paynem zúčastnil památného jednání se Zikmundem v Prešpurku, dnešní Bratislavě. V květnu 1432 se rovněž zúčastnil jednání s vyslanci Basilejského koncilu v Chebu, kde byl přijat tzv. Chebský soudce. Dále se podílel na jednáních s koncilem v Basileji jako významný člen hlavní delegace. Jako vyslanec husitských Čech se Martin Lupáč ještě dvakrát v letech 1433 a 1434 v Basileji prostřednictvím svých diplomatických aktivit setkává s lidmi a událostmi, které tvořily tehdejší velkou evropskou politiku. Při obhajobě 4 artikulů v Basileji Prokop Holý když byl nucen improvizovat, tak chtěl, aby artikul o svobodném hlásání slova božího obhajoval právě farář z Chrudimi. Ten však neměl písemnou přípravu, a tak nakonec zůstalo u původního defenzora tohoto artikulu. Na svatomartinském sněmu v listopadu 1433 byl Martin členem komise duchovních, která měla připravit text předběžných kompaktát, jenž se bohužel nedochoval. Po bitvě u Lipan se v r. 1434 účastnil spolu s Janem Rokycanou jednání se Zikmundem v Řezně, kam český sněm vyslal reprezentativní poselstvo složené ze světských i duchovních osob. Jan Rokycana si po své volbě arcibiskupem na podzim r. 1435 vybral jako jednoho ze svých sufragánů (pomocný, světící biskup) právě svého dlouholetého pomocníka Martina Lupáče. Před zvolením Jiřího z Poděbrad českým králem v r. 1458 měl Martin Lupáč velkou zásluhu na Jiřího úspěšné volební kampani. Spolu s Rokycanou se zasloužili i o vznik Jednoty bratrské tím, že podporovali družinu Řehoře Krejčího a její přesídlení do ústraní v Kunvaldu. Dokonce, a patrně v rozporu s Rokycanou, Lupáč vznikající Jednotu podpořil ještě o 10 let později, kdy si bratří a sestry ze svého středu vybrali 3 kněze, čímž byl odstartován nezvratný proces oddělení Jednoty jako samostatné reformované církve z lůna oficiální církve. V době svého chrudimského působení napsal sbírku Kázání. Po r. 1450, kdy začal působit jako kališnický farář v Klatovech, napsal v r. 1452 mj. traktát brilantně hájící kompaktáta proti italskému filozofovi a teologovi Mikuláši Kusánskému. Na zrušení kompaktát papežem Piem II. reagoval r. 1462 polemickým traktátem Contra papam a proti atakům Hilaria Litoměřického hájil kalich spisem Contra sex adversarios z r. 1465. Udržoval také písemný styk i s valdenským knězem Štěpánem z Basileje, který byl v r. 1467 upálen ve Vídni. O Martinovi lze říci, že byl zastáncem pražského umírněného směru utrakvizmu s akcentem na pastorační praxi a se sklony k častému mentorování věřících.
Komentáře
Přehled komentářů
Asi by nebylo od věci uvésti zdroj tohoto doslova opsaného článku. A to bez ohledu na to, že oním zdrojem je web, jehož internetová adresa je uvedena mezi oblíbenými odkazy.
autorská práva
(Jiří Motyčka, 8. 11. 2011 9:46)