Nekompromisní učednictví
Nekompromisní učednictví
(úryvky ze stejnomenné kapitoly knihy "Facing Reality")
Čemu musím věřit?
Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř 8,9)
Je snazší číst knihy o životě, než žít svůj vlastní, protože autor si vždycky vybírá fakta, která souhlasí s jeho názorem - ale když jsi uvězněn ve zmatku okolností, kde je ona krásná teorie? Dostal ses do vleku sto a jedné skutečnosti, kterou ta hypotéza nebrala v potaz. Praktikuješ-li náboženství, je z tohoto důvodu snazší číst náboženské knihy než Bibli. Bible s tebou jedná stejně jako život - drsně. Jsou dvě možnosti, jak se postavit skutečnosti - první, zavřít oči a tvrdit, že neexistuje, druhá, oči otevřít, pohlédnout na ni a nechat se jí tvárnit.
Praxe oddělení se
"bděte"...
Existuje odloučení od světa, které je fanatické. Nerozvážné oddělování se je zavádějící, proto tam, kde Nový zákon používá výrazu "bděte" (a Nový zákon má mnoho co říci o bdění), to znamená vědomé, ostražité oddělování se, které má základ v uvážlivém pochopení Pánovy vůle (viz Ř 12,1-2).
Stále kolem sebe nacházíme pomýlenost ve víře a oddanost věcem, které duchovně zatěžují. Duch svatý nás znova a znova volá k duchovní inventuře, abychom zjistili, bez kterých věcí, jimž věříme, se obejdeme. Je toho pozoruhodně málo, čemu nás Pán žádá věřit, a Jan 14,1 to shrnuje: "Věříte v Boha, věřte i ve mně". Musíme se uchovávat ve stavu bdělého odloučení od všeho, co by tuto víru odvádělo stranou; každý z nás má rozumové a citové záliby, které nás odvádějí od Ježíše Krista, místo aby nás vedly k Němu. Musíme pečovat o dobře seřízenou duchovní výzbroj.
"Odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí"
(Žd 12,1) Toto se nevztahuje na vrozenou náklonnost ke hříchu, nýbrž na ducha tohoto světa, doslova - "hřích, který se nás přidržuje", k tomu, co nám brání v běhu a drží nás. Musíme dávat pozor na to, abychom běželi bděle, opatrně a trpělivě, byli neustále proměňováni a z vlastního rozhodnutí se drželi volně všech ostatních věcí. Oddělování se bez rozvahy nás zavede na scestí, ale uvážlivé odloučení, které je schopno rozpoznávat Pánovu vůli v každodenních situacích, z nás učiní nekompromisní učedníky. Náš Pán řekl svým učedníkům: "Hle, vystupujeme do Jeruzaléma". Existuje mnoho zcela legitimních věcí, ale pokud nejsou na naší cestě do Jeruzaléma, nechme je být.
Praxe rozhodnosti
"stůjte pevně ve víře..."
Slýcháme mnoho o vlivu povahy na naše rozhodování; na cestě následování se musíme naučit bdělé rozhodnosti. Existuje rozhodnost, která je destruktivní, paličatost, která se rozhoduje bez rozmyslu. "Stát pevně ve víře" ukazuje na rozvážnou, bdělou rozhodnost - "strávím čas výcvikem, abych pochopil, co znamená pevně stát" (sr. Ef 6,13). Je mnohem snazší bojovat než stát, ale Pavel říká, že náš konflikt nespočívá do té míry v boji, nýbrž v tom, že stojíme na stráži. Pán po nás žádá, abychom věřili velmi málo věcem, protože podstata víry není matematická, nýbrž něco, co musí projít zkouškou, a setkáváme se s mnoha záludnostmi, které pracují proti naší víře. Jeden slavný kazatel kdysi dospěl k závěru, že ve svém praktickém životě nevěří ani polovinu toho, co za kazatelnou. Měl tím na mysli, že zjistil, jak je v každodenních problémech obtížné "stát pevně ve víře". Je docela dobře možné, že kážeme, povzbuzujeme se a navenek projevujeme silnou víru, zatímco v reálném životě nestojíme ani trochu pevně, ale spíše dokazujeme pravdivost tvrzení Herberta Spencera. Ten řekl, že lidé jsou zvyklí uvažovat šest dní v týdnu jako pohané, a zbylý den jako křesťané; následkem toho se ve všedních situacích rozhodují jako pohané, a vůbec ne jako křesťané.
Cesta nekompromisního učednictví spočívá nejen v oddělení se, ale i ve bdělé rozhodnosti; což znamená, že zvažujeme vztah naší víry k určitým věcem, a poté se rozhodujeme. Ježíš řekl: "Duch svatý vám připomene všecko, co jsem vám pověděl". Slyšíme Pánovo slovo, jenže v tu chvíli ho plně nevnímáme; pak se octneme v určité situaci, a Duch svatý to slovo v našem vědomí obživí. Poslechneme v tu chvíli Pána, nebo svůj rozum? Budeme stát pevně ve víře, nebo nastoupíme snazší cestu neuvážlivého rozhodování? Přemýšlejme o tom, a zasadíme smrtelnou ránu nebezpečné metodě, která z výroků našeho Pána staví principy. K tomu totiž nepotřebujeme udržovat život napojený na Něj; vše, co potřebujeme, je rozumové pochopení jeho principů a snaha žít podle nich. Nemůžeme dopředu říci, jak se budeme muset rozhodnout za určitých okolností, ale vždy musíme hledět, abychom stáli pevně ve víře.
Jeden z nejjemnějších znaků šlechetné povahy je zralá trpělivost, opak impulsivního jednání. Být rozhodný je snadné, a je zvláštní, že čím je člověk ve svém rozhledu omezenější, tím snáze zaujímá stanoviska. Když není schopen záležitost nahlížet z různých stran, jednoduše se "zabejčí"; řekne si prostě: "v téhle věci nehodlám rozlišovat, nechci se nechat poučit". Tento stav naprosto nesprávně nazýváme "silou vůle". Ve skutečnosti "síla vůle" znamená, že je do rozhodování zapojen celý člověk, ne, že se tak děje z jednoho úhlu pohledu. Rozhodnost učedníka je vždy nesena snahou o pochopení věci.
Když jsme mladí, uchvacuje nás síla vichřice či bouře, ale skála je nekonečně silnější než hurikán. Totéž platí i o učednictví. Síla zde neznamená v prvé řadě aktivitu, nýbrž bytí.