Jdi na obsah Jdi na menu
 


99 Božích jmen

22. 2. 2009

99 Božích jmen

 

Chci vám vyprávět jeden příběh…, příběh, který se odehrál v jedné krajině (Vytvoříme ji společně uprostřed nejprve 4 šátky hnědé barvy). V té krajině bylo město, stály tam hradby a věž (z kostek postavíme město, hradby…). Okolo těch hradeb byla trocha zeleně (Zelené šátky společně umístíme okolo města). Za městem a zelení se táhla rozlehlá poušť (žluté šátky) – jak může být na poušti? (Vedoucí pantomimicky předvádí jednotlivé věci, děti opakují a hádají, co lektor předvádí – horko, utírání si potu, těžké dýchání, žízeň, slunce pálí, začíná pršet…). Na poušti je spousta písku, můžeme jej přesýpat, můžeme si s ním pohrát (co vše se dá s pískem dělat – přesýpáme jej z dlaně do dlaně, prsty jej z dlaně bereme a pouštíme zpět, rukama malujeme v písku, nakupíme hromádku…nakonec si opucujeme ruce i kalhoty od písku).

To město se jmenovalo Betlém. Okolo Betléma se pásly ovce (umístíme do obrazu figurky oveček, oslíka atp.). Co taková ovce po celý den dělá? (Žere, pije spí). Co taková ovce dělá po celý život? Co potřebuje k životu, co jí stačí? (Žrát, pít a spát, žrát, pít a žrát, žrát, pít a žrát)… Toto opravdu všem ovcím na pastvě stačilo, víc nepotřebovaly. Tedy skoro všem – mezi ovcemi byla jedna, které to nestačilo, chtěla víc, chtěla se něco dozvědět, chtěla něco poznat, jít dál… Ta ovce se jmenovala Gimel.

Gimel se často vydával večer k ohni, u kterého seděli pastýři a povídali si (umístíme figurky pastýřů a oranžový či červený šátek – nebo gázu – jako oheň). Když takto Gimel trávil jednou čas s pastýři u ohně, povídali si o Hospodinu – hledali všechna nejrůznější jeho jména, která znali – Hospodin, Bůh, všemohoucí, vševědoucí, veliký, říkali mu El Šadaj, Elohim, El, Jsem který jsem, Adonaj… nalezli spoustu jmen, napočítali jich celkem 99!

99 jmen pro Boha, řekl si Gimel – ach, to musím najít to sté jméno! Musím přece najít sté jméno pro Hospodina! Vydal se hledat sté jméno Hospodina, jenže nikdo v Betlémě sté jméno Hospodina neznal… Vzpomněl si na moudrého a zkušeného kamaráda oslíka. Přišel za oslíkem a ptá se ho, zda zná sté jméno Hospodina. Oslík marně kroutí hlavou, sté jméno Hospodina opravdu neznám, ale přece ti poradím – tam v poušti daleko za pastvami, daleko za branami Betléma, žije velbloud, který je velmi moudrý, mohl by to vědět, mohl by ti poradit… Když budeš mít štěstí, možná jej v poušti potkáš…

Gimel se tedy rozloučil s oslem a vydal se na cestu do pouště… v poušti bylo horko… Gimel byl unavený, když tu přišel k oáze (z modré gázy vytvoříme oázu – okolo jsou kameny a zeleň – Franz si přitáhl palmu, která byla dekorací v místnosti

J). U oázy se zastavil, aby se napil a odpočinul si ve stínu palmy. Když tu najednou vidí velblouda (jméno od Š.? jsem bohužel zapomnělaL). Velbloud se přišel do oázy napít, Gimel se zaradoval a svěřil mu, proč za ním do pouště přišel. Velbloud ho pozorně vyslechl, pak se k němu sklonil a pošeptal mu do ucha sté jméno Hospodina. Gimel se zaradoval, že už zná sté jméno Hospodina a vydal se na cestu zpět – přišel k oslíkovi, který se jej ptal, jak to dopadlo, zda našel velblouda a zda zjistil, co potřeboval. Gimel přikývl, oslík se zaradoval: „Pověz mi Gimeli, jaké je sté jméno pro Hospodina?.“ Gimel mu odpověděl: „To ti, oslíku, povědět nemůžu, protože sté jméno Hospodina se dozvíš pouze v poušti….“

 

… Sté jméno pro Hospodina se dozvíš pouze v poušti … (Na cedulky napíší účastníci každý jméno, které je pro ně to, které se dozvěděli pro Hospodina v poušti – co v poušti o Hospodinu poznali…, papírky se umístí kamkoliv do obrazu).

 

Závěrečné čtení – se svící v ruce se čtou jednotlivá jména Boží napsaná na papírcích, za cca 4 jmény se opakuje verš: „Hospodine, my tě hledáme, dej se nám nalézt“ (přesné znění si bohužel nepamatujiL). Nakonec se postaví svíce do oázy…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA