Jdi na obsah Jdi na menu
 


Domácí církve

8. 8. 2011

 

Domácí církve
 
V poslední době se často vyskytují ve správách titulky:
Indie: AoG zakládá 1 200 nových domácích sborů; Více než 1 600 domácích sborů v USA; Domácí sbory budí pozornost; Pákistán: Během jednoho roku založeno 500 domácích sborů; Ukrajina: 70 nových domácích sborů na Krymu; Vedoucí domácích sborů v Číně se shodují na pěti prioritách[1].
George Barna[2] říká, že církev v USA opustilo 10 miliónů znovuzrozených křesťanů, a tvrdí, že se stali účastníky domácích sborů. Jsou domácí sbory nějaký systém skupinek? Co to je domácí sbor? Má nějaký podklad v Novém zákoně? Zkusme nyní na tyto otázky odpovědět.
Biblické základy domácích sborů[3]
Většina Ježíšových následovníků byli Židé. Židé se s setkávali v synagogách. Slovo synagoga, které je odvozeno z řeckého výrazu znamenajícího “shromáždit se dohromady,” znamená v první řadě oficiální shromáždění deseti dospělých mužů. Pouze druhotně se vztahuje k místu, kde se setkání odehrává. Židovští věřící se nejprve setkávali v synagogách a v chrámě, poté co jim to bylo znemožněno, přesunuli se do domů.[4] Už v počátcích církve v Jeruzalémě je zmíněno scházení se po domech (Sk 2:46). I na dalších místech Nového zákona (Sk 5:52, Sk 9:43, Sk 18:7-8, Sk 20:20, Ř 16:5, Kol 4:15 File 1:2) nalézáme zmínku o domě a církvi s ním spojené.
 
V  řečtině se dům řekne oikos nebo oikia. Znamená to dům jako místo přebývání nebo též označení pro rodinu. Slovo “dům” popisuje domácí církev jako “přehledné, jistotu dávající živé společenství.”
 
Dům té doby byl místem, kde mohla žít poměrně velká skupina lidí. Dá se říci, že tehdejší domy umožňovaly scházení 20 – 40 lidí.
 
Dům ve významu “rodina” zahrnoval rodiče, děti, prarodiče, příbuzné a otroky. Často je těžké rozhodnout, kdy se v NZ mluví o oikos jako o rodině a kdy o domácnosti. Domácí církve měly někdy za svůj základ rodinu, jindy některé členy domácnosti, třeba otroky. Členem takovýchto sborů však nebyli jen ti, kteří patřili do toho konkrétního domu, ale i lidé zvenčí.
 
V NZ je zmíněno více domácích církví. Podrobnější informace máme však jen o několika z nich. To je způsobeno tím, že novozákonní listy nejsou učebnicí systematické teologie, ale sbírkou dokumentů, které řeší konkrétní otázky života konkrétních sborů a málokdy se věnují pouze věrouce. Jestliže nebylo nejasností o uspořádání sborů, nebylo mnoho důvodů o nich psát. Udělejme si obrázek aspoň z toho mála, co je zaznamenáno.
Domácí sbor Priskily a Akvily
-          Je to nejčastěji zmiňovaný domácí sbor na stránkách NZ.
-          Akvila šil stany a se svou manželkou pocházel z Říma. Setkal se s Pavlem v Korintě. Pavel u něj pracoval a o sobotách kázal v synagoze. Po příchodu jeho společníků se věnoval cele kázání (Sk 18:1-10). Priska s Akvilou tvořili zázemí pro jeho práci. Když Pavel opouští Korint, Priska a Akvila jdou s ním do Efezu (Sk 18:18), kde zůstávají, a jakmile mají možnost, budují další.
-          Římanům 16:3-4
 
Pozdravte Prisku a Akvilu, mé spolupracovníky v Kristu Ježíši, kteří pro můj život nasadili vlastní hrdlo; jsem jim zavázán vděčností nejen já sám, ale i všechny církve z pohanů.  
 
-          Pavel je zde uvádí jako spolupracovníky a ty, jimž mají být vděční všichni věřící. Z toho lze vyvodit následující: Priska s Akvilou, a tím pádem jejich domácí sbor, poskytovali zázemí pro služebníky. S největší pravděpodobností pak sami na místě, kde byli, zakládali nová společenství.
-          Je zajímavé neobvyklé užití pořadí jmen manželů pro tuto dobu. Priska je uváděna první (Sk 18:18,26, Ř 16:3, 2Tm 4:19). Adolf von Harnack to vysvětluje: “Misionářka Priska a její podporovatel Akvila …” Tento obraz se dá vyčíst i z doby Pavlova pobytu v Korintě. Domácí sbor jí dal možnost přirozeně rozvinout svá obdarování.
Domácí sbory v Římě
-          Církev v Římě byla sítí domácích sborů. Vykopávky např. prokázaly, že dva z nejstarších kostelů byly vytvořeny ze soukromých domů. Mimo to v záznamech o utrpení Justina Mučedníka je svědectví o církvi v jeho domě. V listu Římanům jsou uváděni nejdříve již zmiňovaní Priska s Akvilou a dále lze číst následující:
 
Pozdravte Andronika a Junia, mé příbuzné a mé spoluvězně, kteří jsou ve vážnosti mezi apoštoly a kteří též byli v Kristu přede mnou. Pozdravte Ampliata, mého milovaného v Pánu. Pozdravte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a Stachya, mého milovaného. Pozdravte Apella, osvědčeného v Kristu. Pozdravte ty, kteří jsou z domu Aristobulova. Pozdravte mého příbuzného Herodiona. Pozdravte ty z domu Narcisova, kteří jsou v Pánu. Pozdravte Tryfainu a Tryfósu, které se namáhaly v Pánu. Pozdravte milovanou Persidu, která se mnoho napracovala v Pánu. Pozdravte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která je i mou matkou. Pozdravte Asynkrita, Flegóna, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi. Pozdravte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všechny svaté, kteří jsou s nimi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením. Pozdravují vás všechny církve Kristovy. Římanům 16:7 - 16 (KMS)
 
V tomto seznamu můžeme vidět narážky na následující domácí sbory, např. u Asynkrita, u Filologa a Julie, narážka na ty, kteří přináležejí k Aristobulovi či na ty, kteří náleží Pánu v Narcisově domácnosti.
-          Na základě seznamu, výše uvedených lidí, u nichž se konala jednotlivá shromáždění, (byli jak pohanského, tak židovského původu, otroci i významní lidé,[5]) se dá předpokládat různorodost v životě a i možné odchylky v praxi. Lze říci, že římská církev byla příkladem respektování různorodosti jak sociální, tak náboženské, jakou si dnes jen těžko dovedeme představit. Je zde i revoluční postoj církve k otrokům, kterým je umožněno sloužit a vést sbory stejně jako svobodným.
-          Patrné je i to, že jednotlivé domácí sbory nebyly izolovány, ale znaly se navzájem.
Domácí sbory v Korintě
-          V Korintě jsou kromě domácího sboru Prisky a Akvily popsány i jiné.
-          Celá Pavlova služba je provázána se shromážděními v domech:
 
A když Silas a Timoteus sestoupili z Makedonie, věnoval se Pavel zcela hlásání slova a dosvědčoval Židům, že Ježíš je Mesiáš. Když se vzpírali a rouhali, vytřásl svůj šat a řekl jim: "Vaše krev na vaši hlavu. Já jsem od ní čistý. Od nynějška půjdu k pohanům." Přešel odtamtud a vstoupil do domu jednoho muže jménem Titus Justus, který ctil Boha; jeho dům sousedil se synagógou. Představený synagógy Krispus s celým svým domem uvěřil Pánu; také mnozí Korinťané, kteří poslouchali, přistupovali k víře a dávali se křtít.
Skutky apoštolské 18:5 – 8 (KMS)
 
-          Prvořadost mezi domácími sbory je dána domácnosti Štěpánově:
 
Vyzývám vás, bratři: Víte o lidech z domu Štěpánova, že jsou prvotinou Achaje a že se oddali službě svatým. 1 Korintským 16:15(KMS)
 
Uvědomme si, že prvotinou není míněn jen Štěpán, ale i celá jeho domácnost. Pavel zde zdůrazňuje, že nejen jednotlivec, ale celá domácnost, či domácí církev je počátkem pro zvěstování v Achaji.
-          Dále zmiňuje dům Chloé:
 
Neboť lidé z domu Chloé mi o vás oznámili, moji bratři, že jsou mezi vámi spory.
1 Korintským 1:11(KMS)
 
Tento sbor je spojován s diakonkou Foibé. Z jejího jména lze usuzovat, že byla otrokyní. Podle popisu v Ř 16:1[6] se tento sbor nacházel v Kencherejích. Kenchereje byly druhou částí korintského přístavu. Bylo to místo, kde žily spodní vrstvy tehdejší společnosti. Sbor, v němž byla Foibé, byl středu města, vzdálen jak sociálně, tak zeměpisně.
-          Ve středu města žil Erastus. V Písmu je zmiňován jako vysoce postavený muž a dá se předpokládat, že i v jeho domě byl domácí sbor.
 
Pozdravuje vás Gaius, který byl hostitelem mně i celému shromáždění. Pozdravuje vás Erastos, správce městské pokladny, a bratr Kvartus. Římanům 16:23(KMS)[7]
Erastos zůstal v Korintu, Trofima jsem nechal nemocného v Milétu. 2 Timoteovi 4:20 (KMS)
 
-          Z tohoto popisu je patrné velmi pestré složení církve v Korintě, proto se není co divit problémům, které Pavel řeší ve svých dopisech do Korintu.
-          Místní církev se skládala z několika domácích sborů. Na základě citace z Ř 16:23 se dá předpokládat, že se tyto sbory při určitých situacích setkávaly. K tomuto závěru dochází ve svém komentáři k Římanům rovněž Origenes a tento názor zastávají i někteří současní vykladači. Setkávali se při řešení závažných problémů, když měli význačnou návštěvu nebo pravděpodobně při slavení židovských svátků.
-          To, co víme o domácích sborech v Korintě, vede k závěru, že zde sice byla síť domácích sborů s velikou různorodostí, ale k plnosti bylo třeba také společných shromáždění všech sborů. O jejich funkčnost Pavel usiluje v  listech do Korintu.
 
Shromáždili jsme informace o několika domácích sborech a pokusili jsme se je shrnout. Z toho, co jsme uvedli, vyplývá následující:
 
1.      Shromáždění církve se v době prvního století odehrávala po domech. V domech se odehrávaly jak křty (Sk 18:5-8), tak večeře Páně (Sk 2:42)
2.      Domácí církve byly misijním nástrojem, jenž umožnil zasáhnout lidi v jim kulturně blízkém prostředí.
3.      Domácí církve umožňovaly plné rozvinutí služby v návaznosti na obdarování. Každému dávaly příležitost účastnit se bohoslužby (1Kor 14:26)[8] a na ní zakoušet moc živého Boha
4.      Jednotlivé domácí sbory spolu byly úzce provázány a vzájemně se podporovaly ve službě.
 
Konec domácích sborů
Vymizení domácích sborů se dá datovat zhruba do doby velkého růstu křesťanství v první polovině třetího století. Jednoznačnější vývoj nastal po Konstantinovi. V polovině čtvrtého století bylo zakázáno vysluhovat večeři Páně v domácnostech.
Má tedy dnes cenu vracet se k domácím sborům?
Proč domácí sbory?[9]
Jasnou odpověď dávají již titulky uvedené v úvodu. Pojďme si zkusit udat několik důvodů proč ano.
 
-          Historický. Domácí sbor je biblickou církví. Všechny církve zmiňované v NZ byly domácími sbory.
-          Růst. Největší růst církve na světě se odehrává v Číně, kde nejsou povolena žádná velká shromáždění a církev se schází pouze tajně po domech.
-          Bránit se kultuře. Žijeme v kultuře, která odporuje biblickému pohledu na svět a snaží se nás sobě přizpůsobit. Domácí sbor může sloužit jako velmi dobrý nástroj k odporu vůči těmto tendencím skrz vzájemnou vykazatelnost členů a skrze to, že je postaven na biblickém učení, zvláště pak na požadavcích následování uvedených v kázání na hoře.
-          Misie. V naší společnosti jsou různé misijní příležitosti, jimž snadněji vyhovují domácí sbory. Je to místo, kam je možné jednodušeji zvát přátele na návštěvu. Také jsou místem, kde lze jednodušeji rozvinout vzájemné vztahy.
 
Kromě těchto kladů existují ovšem i možná nebezpečí domácích sborů. 
 
-          Otázka autority. Je zde velké nebezpečí uchvácení malého sboru autoritativním jedincem. Domácí sbory odmítají lidské delegování autority. Celková autorita v hledání a poznání Boží vůle je dána celému shromáždění.
-          Hereze. Je velké nebezpečí prosazení bludného učení a toho, že ovládne celou skupinu. Tomuto lze předejít jen vytvářením společenství s ostatními domácími sbory. Vyvstává nutnost navzájem se korigovat a tuto korekci přijímat.
 
Domácí sbory jsou něčím velmi zajímavým. Mohou něco dát i nám v naší kultuře, nebo jsou jen myšlenkou vhodnou pro misii a život jinde? 
Co si vzít z domácích sborů
Určitě by pro nás mohlo být zajímavé, že průměrný evangelikální sbor v naší republice má v neděli návštěvnost 49 lidí.[10] Dá se říci, že velká část sborů u nás má velikost velkého domácího sboru z dob prvotní církve. Přitažlivost domácích sborů spočívá především v možnosti aktivně se účastnit bohoslužby ve smyslu 1Kor 14:26 a také v tom, že v menším společenství se lépe uplatňují vzájemné vazby, které Pavel popisuje v Ř 12. Tento aspekt života církve se dá shrnout do pojmu koinonia neboli společenství, účastenství, sdílení.[11] Pavel Černý k tomuto poznamenává: “Pohledem do církevních dějin zjišťujeme, že pokud instituční církev nebyla schopna zajistiti koinonii, pak se objevovala nejrůznější hnutí menších komunit a skupin, která se stávala výzvou a často i živnou půdou duchovního probuzení.”[12] Koinonia je jedním ze základních předpokladů živé církve. Odehrává se v našich sborech živé obecenství s Bohem a jednoho s druhými? Toto je výzva domácích sborů. Výborně se dá celá shrnout tímto výrokem Ricka Warrena: “Lidé říkají, že nechtějí chodit do církve. Chtějí tím však říct, že nechtějí být součástí nějaké instituce. Byli by rádi součástí rodiny.”[13]


[1] Titulky zpráviček z Joel News International, publikovaných v roce 2001
[2] George Barna: Překročit hranice 3 / 2002
[3] Biblický rozbor je volně zpracován dle publikace Petera H. Davidse a Siegfrieda Grossmanna: The Church in the House, (zdrojem je Zdenek Electronic Library), není- li uvedeno jinak.
[4] House To House: The Underground Church of the New Testament , http://www.parousianetwork.com/house_to_house.htm
[5] Davis tvrdí, že Narcis byl buď otrok nebo jen příbuzný, a přesto je jmenován jedním z vůdců domácího sboru. Podobně i Filolog byl nejspíš otrokem, naproti tomu Aristobulos, vysoce postavený Žid spřízněný s Herodem Agripou I.
[6] Doporučuji vám naši sestru Foibé, diakonku církve, která je v Kenchrejích Římanům 16:1(KMS)
[7] Všeobecně se přijímá, že Pavel psal do Říma z Korintu.
[8] Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, jeden má chvalozpěv, druhý má učení, jiný má zjevení, jiný má jazyk, jiný má výklad; všechno ať je k budování. 1 Korintským 14:26 (KMS)
[9] Volně dle House church central, http://www.hccentral.com/
[10] Lukáš Targosz, Tvůj sbor může růst skrze evangelizaci, str. 2, MSŽ
[11] Podrobněji koinonii ve vztahu k církvi rozebírá Frank Stagg, Teologie Nového zákona, str. 143 – 147, BJB
[12] Pavel Černý, Dynamika života církve, str. 92, ETS
[13] JNI 395

Jestliže Vás článek také zaujal , ozvěte se na ichtyscz@volny.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA