Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chodit vírou

26. 1. 2009

Chodit vírou

Délka radosti se zkracuje a délka suchosti prodlužuje, síla radosti slábne a stupeň suchosti roste, dokud se jednoho dne nespojí jako říčky, kdy se zdá, že není rozdílu mezi tvou radostí a vyprahlostí. Jinými slovy, můžeš vést velice šťastný život uprostřed extrémní vyprahlosti a velmi suchý život uprostřed extrémního štěstí. Zdá se, že je to paradox, ale v duchovním životě je to skutečně tak. Bůh nás touží uvést do reality chození vírou. Mnozí lidé mají sklon žít z pocitů tak silně, že když se ztratí pocit radosti, zdá se, že jim nic nezbylo. Když tě Bůh z tvých pocitů vyvede, zjistíš pak, že pocit radosti tě nemůže ovlivnit, stejně jako pocit suchosti. Jestliže chodíme vírou, nebudeme ovlivňováni pocity. V žádném případě nebudeme necitelní, neboť máme pocity radosti stejně jako suchosti, ale tyto vnější pocity nás vnitřně neovlivňují. Když budeme schopni kontrolovat své vnější pocity, zakusíme vnitřně radost v Pánu. Tato radost je hluboká a nepohnutelná. Bratři a sestry, měli byste vědět, že žít z pocitů je nespolehlivé. Tvůj pocit se mění, ale ne tvůj cíl. Pak si tedy nemusíš svého pocitu všímat. Například můžeš vnímat, že čteš Písmo s nechutí, že se nemůžeš správně modlit a že jsi ve své práci nemohoucí, takže se necítíš v ničem tak nadšen jako dřív. Myslíš si pak, žes určitě padl. Ale zeptejme se: jaký je vlastně tvůj cíl? Jestliže se změnil, není už co dodat, protože jsi skutečně padl. Jestliže se tvůj cíl nezměnil, nepotopil ses. Jestliže je tvé srdce stále obráceno k Bohu, pak choď prostě vírou a ignoruj své pocity. Možná se necítíš nažhaven na čtení Písma, a děláš to bez nadšení. Na tom nezáleží. Záleží však na tom, zdali číst je tvým cílem nebo ne. Snad máš pocit, že když se pomodlíš čtyři či pět vět, ztrácíš zájem. To není důležité. Důležité je, zda se chceš modlit či nikoli. Jestli se nechceš modlit, proč poklekáš? Cítit, zdali se umíš nebo neumíš modlit, je jedna věc, a zda se chceš nebo nechceš modlit, věc druhá. Když před lidmi vydáváš svědectví, snad po několika větách cítíš, jakobys to nedělal dobře. Nemusíš si toho všímat, ale vnitřně se zeptej, zda máš cíl vydávat svědectví. Změnil jsi svůj postoj k vydávání svědectví nebo ne? Miluješ svět nebo ne? Změnila se nějak tvá láska vůči Bohu? Jestli v cíli, který máš, není žádná změna, pak nezáleží na tom, jak se cítíš. Měj na mysli, že tzv. kolísavý život reprezentuje pouze stav tvých citů. Tvůj skutečný vnitřní stav je buď vysoko nebo nízko, a ne jako dmoucí a opadající vlny. Opravdový pád přichází proto, že nastala změna tvého vnitřního stavu a cíle. Jestli se změnily tvé cíle, pak jsi skutečně upadl a degeneroval. Když jsi nahoře, jsi nahoře; jsi-li dole, jsi dole. Tvůj vnitřní stav se nemění s mnohými vrcholy a pády. Bůh chce, abychom chodili vírou. Spravedliví nechodí skrze pocity. Pocity ti nikdy nic nedají. Můžeme být v Boží škole desetkrát nebo dvacetkrát, abychom přestali užívat moc pocitů. Bůh způsobuje, že suchost roste a její trvání se prodlužuje, aby nás přivedl do tohoto stavu - chození vírou. Kdykoli je někdo spasen, má určitě tu zkušenost, že doba suchosti se prodlužuje a doba radosti zkracuje. Mnozí křesťané žijí zcela na suchu. Někteří mají za rok možná čtyři nebo pět dní radosti; u některých uplynulo už možná čtyři nebo pět let, aniž by měli vůbec jakou radost, nýbrž jenom vyprahlost. A to vše z žádného jiného důvodu, než aby prošli výchovou, aby otevřeli své oči a uviděli, že síla jejich emocí je nepoužitelná, a aby poznali skutečnost, že spravedliví chodí vírou.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA