BÝT CÍTIT OVCEMI
Guillermo Horacio Prein:
"BÝT CÍTIT OVCEMI"
Na závěr evangelizační akce Impresionante '99, kterou pořádala ve zhruba 70 městech České a Slovenské republiky Carlos Jiménez Ministries (za spolupráce mnohých místních sborů a církví), se v Praze uskutečnil seminář pro pastory a služebníky vedený argentinským pastorem Guillermo Preinem. Do prostor Saleziánského divadla se v pondělí 13. září sešlo mnoho desítek lidí, aby si vyslechlo slova člověka, který v samotném centru Buenos Aires s Boží pomocí nechal povstat a vede sbor čítající více než 7 000 lidí, známý jako jeden z nejdynamičtěji rostoucích a nejlépe zorganizovaných sborů v Argentině. Mnozí pastoři a služebníci nejen z Argentiny a Latinské Ameriky přijíždějí a ptají se: V čem je tajemství růstu tohoto sboru? Jak je možné, že v tomto sboru je o všechny pastoračně postaráno? Jak je možné, že již pěti, šesti, osmileté děti se v tomto sboru modlí za nemocné a dokonce vyhánějí démony?
Na tyto i jiné otázky Guillermo Prein odpovídal v Praze na svém semináři. Nechat si sloužit tímto pastorem, který se v Latinské Americe řadí k uznávaným služebníkům jako jsou Claudio Freidzon, Carlos Annacondia, Omar Cabrera a další, bylo pro zúčastněné výsadou a požehnáním. Bůh během semináře mocně a intenzivně jednal, snad i kvůli tomu, že věděl, že pastor Prein se nemůže v Čechách zdržet déle než jeden den. Následující článek je vyjádřením vize, kterou má Guillermo Prein pro svou práci a svůj sbor. Jsou to řádky, které mohou být požehnáním pro každého čtenáře.
Slunce pálí naplno, čistá obloha bez jediného obláčku. Typický teplý letní večer v Buenos Aires. Ulice, dláždění s četnými velkými výtluky způsobenými každodenně projíždějícími těžkými kamiony, průčelí domů a továren - to vše dýchá zvláštní atmosférou té čtvrti. Všude je naprostý klid, ani vánek nepohne listy stromů, dokonce i neposední vrabci a protivní holubi, kterých je tu jindy plno, zůstali někde zalezlí. Je nesnesitelné horko.
Kráčím těmi prázdnými ulicemi poté, co jsem navštívil několik lidí z mého sboru, kteří se z nějakých důvodů ve sboru již nějakou dobu neukázali. Blíží se začátek večerního shromáždění.
Přes opuštěnost ulic čtvrti Avellaneda jsou v ovzduší cítit různé pachy. Jsou ve vzduchu stále cítit, i když je neděle, a tak mi připadá, že lidská aktivita vlastně nikdy neustává. Tím odporným pronikavým zápachem je načichlé všechno kolem. Dokonce se mi zdá, že tak zapáchá i moje kůže. Jdu kolem starého skladiště vlny plného žoků nezpracované, čerstvě ostříhané vlny. Cestou míjím tucty takových skladišť. To je původ zápachu, který je cítit všude kolem v ulicích i v domech.
S ironií si vybavuji sladký obrázek oveček, které se pasou na pastvinách. Tento obrázek v nás vzbuzuje představu něčeho něžného, krásného, čistého. Nicméně realita je jiná. Ovečky jsou moc hezké, když se na ně díváme z dálky. Ale když přijdete blízko k nim, tak smrdí. Jejich silný zápach je způsoben množstvím vlny, kterou mají na sobě.
Aniž bych si to v tu chvíli uvědomil, Bůh mě chtěl naučit něco z reality práce pastora. Naše ovce zapáchají různými problémy, potřebami, zápasy, hříchem. Když díky tvé službě přestanou tak zapáchat, budou na tebe čekat zase další nové ovečky s ještě horším zápachem, které budou potřebovat tvou lásku, náklonnost a píli.
Takový je život pastora, který bude sloužit duším s problémy, vždy bude cítit ovcemi.
Ovce
Nikdy jsem si nepředstavoval, že tato zkušenost z prvních let mé služby mě poznamená a změní můj život i službu provždy. Ovečky jsou hezké, ale stále mají spoustu potřeb, problémů, omylů, hříchů.
Málokdo ví, že ovce se někdy perou. Když okusí krev, začnou být agresivní a napadají druhé ovce. Připomíná ti to něco? Když budeme studovat život stáda ovcí, pomůže nám to lépe pochopit službu a povolání, které nám Pán svěřil.
Když se někdo chce seznámit se způsobem práce našich skupinek růstu a se způsobem naší evangelizační práce, pokaždé se ho zeptám: "Kolik členů máte?" Druhým klíčovým dotazem je: "Je o všechny pastoračně postaráno?" Obvykle slyším upřímnou odpověď: "Ne!"
Takže než začneme růst co do počtu, musíme investovat čas, úsilí a lásku do životů našich oveček. Je to moudré, neboť právě ony se budou později pastoračně starat o ty, co přijdou. Musíme růst tím způsobem, že nejdříve prohloubíme svoje kořeny, neboť na tom závisí, do jaké výšky bude moci vyrůst náš strom. Může se to zdát jako ztráta času, ale ve skutečnosti je to zisk. Ovečky potřebují lásku, péči a pohled víry. Ony vyrostou, zesílí a přinesou mnohonásobné ovoce: třiceti, šedesáti nebo stonásobné. V tom vězí klíč našeho růstu.
Stále ještě se mi stává, že věci, které prožívám při pastorační práci, ve mně zanechávají hořkost, jsem nervózní a občas i sklíčený. Mnohdy se vracím domů velmi pozdě v noci, neboť mám starost o mnohé. Jindy nemohu spát, protože se za někoho musím modlit.
Takový je život pastora, který bude sloužit duším s problémy, vždy bude cítit ovcemi.
Strategie
Můj dobrý přítel, pastor Pedro Sebastián Ibarra, se jednou setkal s kolegyní z jiné denominace, která se ho vyptávala, kolik členů čítá sbor Quilmes. Když se to dozvěděla, prohlásila: "To nemyslíš vážně! Je dokázáno, že jeden člověk se nemůže pastoračně starat o více než padesát lidí." Toto je neoddiskutovatelná pravda, ať už si o tom myslíme cokoliv.
Co uděláme s našimi sbory? Nejvýstižnější verš pro pastorační práci se nachází v Deuteronomiu 1,12: "Jak bych mohl sám unést vaše těžkosti, břemena a spory!" Mojžíš je příkladem dobrého pastýře, a proto snést toto jeho upřímné zvolání. Nemůžeme jít proti biblické pravdě. Zbavme se neochoty přijmout, jak velká pravda se nachází v Mojžíšově vyznání.
V současnosti nikdo nepopírá potřebu mít plány a strategie, které nám umožní uchovat veškeré ovoce, které jsme s láskou a úsilím získali. Potřebujeme, podobně jako Mojžíš, muže a ženy, kteří nám pomohou zvládnout pastorační úkol.
Kde je vzít? Kde se dají koupit? Mnozí si myslí, že skrze semináře, jiní skrze konference, jiní se nechají ovlivnit přístupy světa, které jim nabídne ďábel. Tím se z nich stávají pseudo-psychologové, kteří používají humanistické techniky s příměsí biblických konceptů a používají Bibli jako nějakou terapeutickou příručku.
Všechny tyto koncepty selhávají, podobně jako různé "bezproblémové" systémy. Všechny tyto plány vypadají perfektně na papíře, ale když jsou uvedeny do praxe, ukáže se krutá skutečnost: nefungují, dokonce ani na nás.
Proč? Protože jsme pozapomněli na jednu velkou pravdu. Vyučování není formování, ale jenom jedna ze stránek přípravy dělníka. Jinak tu máme dělníky bez zasvěcení a povolání, kteří se nemohou starat o stádo.
Pán Ježíš nás stále naléhavě prosí: Lk10,2: "Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň." Potřebujeme dobře pochopit tento koncept: my prosíme, On vysílá. Chtěli bychom mít továrnu na dělníky, ale to jsme vedle. Vyvíjíme úsilí, abychom jim dali biblickou přípravu, oni však postrádají srdce pro pastorační práci.
Jeden z mých učitelů v pastorační službě, Reverend Alberto Scataglini z La Platy stále opakuje, že nejlepší dělníci vycházejí z pastorovy kuchyně. Jak jednoduše tato slova ukazují správnou cestu. Pastor potřebuje být formován po boku jiného pastora, vidět jeho slzy, jeho zkušenosti, jeho lásku a vydání. Pak začíná sám své první lekce s druhými tak, že jim ukazuje, jak ovečka přijímá pomoc od pastýře.
Chceme-li velké dílo, musíme se zaměřit na růst těch, kteří vykonávají pastorační péči. V našem sboru máme jeden jasně definovaný koncept pro růst: Nemůžeme růst do počtu, jestliže nerostou ti, kdo vykonávají pastorační práci. Oni by se měli postarat o nové děti, které se narodí.
V současnosti (září 1998) je naše struktura pastorační práce následující: Já sloužím pastoračně čtrnácti předním starším, ti dále takto slouží sedmdesáti sedmi starším, ti slouží téměř sedmi stům vedoucím, kteří mají na starosti společenství zhruba sedmi tisíc duší.
Uvědomujeme si, že nemůžeme růst, jestliže nerostou lidé, kteří slouží. Proto kdykoli oznámím z kazatelny "sbor nadále roste", lidé propuknou v jásot, neboť ví, že povstanou noví vedoucí, starší nebo přední starší.
Další zásadní věc je, že nepovoláváme nikoho do služby, aniž bychom pozorně nesledovali, co s ním Bůh dělá; zkoumáme, zda jeho dosavadní služba má jasné a prokazatelné ovoce.
Vedoucí se musí umět vypořádat se svými problémy a zvládat svůj život. Potom je schopen pomáhat a není to pro něj neúnosné břímě. Když vidíme, že některý vedoucí samostatně vykonává službu, která nese ovoce, a také je schopný dobře spolupracovat s jinými vedoucími, žehná jim a pomáhá jim v jejich službě, tak ho můžeme povolat za staršího. Tentýž koncept aplikujeme na povolávání předních starších.
Myšlenka je zřejmá: Větší je ten, který slouží. Jestliže rosteš, tak je to proto, abys sloužil a ne aby druzí sloužili tobě. Růst znamená víc sloužit, víc dávat. V našem sboru neklademe na lidi břemena, ale povoláváme ty, kteří již břemena nesou.
Takový je život pastora, který bude sloužit duším s problémy, vždy bude cítit ovcemi.
Boží vize pastorační práce
Musíme se vrátit k textu Ezechiele 34 a prozkoumat, jaká je role pastýře. V této nádherné pasáži je nám představen návod, jak být dobrým anebo špatným pastýřem (pastorem). V zásadě můžeme shrnout biblické principy pro dobrého pastýře v následujících bodech:
Jde hledat ovce - Ez 34,11: Toto praví Panovník Hospodin: "Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat. Nečeká, že přijdou samy nebo že je někdo přivede.
Zná ovce a stádo - Ez 34,12a: Tak jako pastýř pečuje o své stádo, když je uprostřed svěřených ovcí, tak budu pečovat o své ovce.
Vysvobozuje je ze všeho v čem uvízly, od mrákoty a temnoty - Ez 34,12b: a vysvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaku a mrákoty. Vytrhuje je ze světa, který je drží spoutané v temnotě. Samy z toho nemohou vyjít.
Přivádí je do vlastní země - Ez 34,13a: Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich země... Uvádí je do sboru a zakotvuje je v něm. Zasazuje je do života v požehnání a vítězství skrze víru.
Pase je na všech místech - Ez 34,13b: Budu je pást na izraelských horách, při potocích a na všech sídlištích v zemi. Neformuluje stereotypy, kterým se musí přizpůsobit, ale přistupuje k nim podle jejich sociálního, ekonomického a kulturního postavení. Je potřeba přizpůsobit pastorační práci potřebám oveček, a ne své teologii a důrazům.
Pase je na dobrých pastvinách na výšinách - Ez 34,14a: Budu je pást na dobré pastvě; jejich pastviny budou na výšinách izraelských hor. Budou odpočívat na dobrých pastvinách... To je dobré slovo od Boha v prostředí slávy.
Poskytne jim dobrý ovčinec, ohradu, vydatnou pastvu - Ez 34,14b: budou se pást na tučné pastvě na horách izraelských. Tím je sbor vyznačující se láskou a ne odsuzováním, kde slovo je jemné a pevné, a přináší bezpečí a vysvobození.
Pase ovce a dává jim přístřeší - Ez 34,15: Sám budu pást své ovce a dám jim odpočívat, je výrok Panovníka Hospodina. Je nutné otevřít všem podle jejich vlastností široké místo, kde se budou moci rozvíjet a růst. Dává jim pokrm z Božího slova a víry, aby dosahovaly svých cílů.
Hledá ztracenou - Ez 34,16a: Ztracenou vypátrám... Musíme v sobě rozvíjet schopnost soucitu ke ztraceným duším, bez toho nikdy nepochopíme Boží plán. Vlastním příkladem povzbuzujme naše dělníky k témuž. Jedině tak můžeme porozumět Božímu srdci a získat náš národ. Musíme jít k nim a nečekat, že přijdou samy k nám.
Navrací do ovčince zaběhlou - Ez 34,16b: ...zaběhlou přivedu zpět... Nikdy nepokládejme za ztracenou ovečku, která se zaběhla. Vždy lze něco dělat. Bůh nikoho nezavrhu-je, tak ani my to nevzdávejme. Hledejme je a podávejme těm zaběhlým pomocnou ruku kolikrát jen to bude potřebné, aby se navrátily. Kéž je naše víra nenechá a nikdy neopustí.
Ovazuje rány polámané - Ez 34,16c: ...polámanou ovážu... To je nanejvýš důležitá služba: s láskou vyhojit rány, napravit to, co bylo zlomené, uzdravit srdce, obnovit životy. Musíme vidět to, co nikdo v dané osobě nevidí, bez toho, abychom je odsuzovali. Uzdraví se tím, že se naučí na každý den aplikovat víru. Od nás potřebuje náš čas, náklonnost, lásku a péči.
Posílit slabou - Ez 34,16d: ...a nemocnou posílím... To vyžaduje čas, neboť to závisí na zkušenostech, které daná osoba prožije. Musíme je provázet, pomáhat jim a v některých případech potichu bdít za jejich životy, aby zesílily natolik, aby mohly růst a svobodně se rozvíjet. Je to proces, kdy je třeba poskytovat pokrm Božího slova, povzbuzovat ve víře, v Duchu, ve zkušenostech s Bohem a se zázraky, a to přinese té osobě moc a trvalé vítězství v životě.
Pást spravedlností - Ez 34,16e: ...kdežto tučnou a silnou zahladím. Budu je pást a soudit. (kral. překlad: [nebo] je pásti budu v soudu.) Spravedlností je nastolení Božího království v životě každého člověka. Nesmíme se vzdávat, když vidíme problémy lidí, naopak nastolit Boží spravedlnost v každém životě, která přináší uzdravení nemocnému, vysvobození utlačovanému, zaopatření a prosperitu nuznému, vizi a naději beznadějnému a sklíčenému a spasení pro všechny. Pást znamená dát pastvu. Musíme dát pastvu všem, kteří mají hlad a žízeň po Boží spravedlnosti.
Celé toto "desatero" pastýřské služby volá po určitém zamyšlení. Vyžaduje to čas a chtění vydat se k naplnění tak důležitého úkolu. Je to tichá práce, která přináší ovoce, ne pozemské uznání. Má zvláštní místo v Božím srdci, který touží, aby jeho děti vykonávaly tuto službu se zapálením.
Takový je život pastora, který bude sloužit duším s problémy, vždy bude cítit ovcemi.
Závěrečné zamyšlení
V dnešním světě patří ten, kdo nemá úspěch, mezi lidi, kterými je opovrhováno. Dnešní mladí a dospívající již nedobývají svět jako generace předešlé, ale naopak mají strach, že se nebudou umět začlenit do společnosti, kde vládne dravá konkurence. Naše děti dnes žijí pod neustálými tlaky, které mnohé vedou až k sebevraždám. Nikdy předtím nebylo zaznamenáváno tolik sebevražd dospívajících a mladých lidí, jako v poslední době. Je smutné, že se tyto počty stále zvyšují. A to jsem ani nemluvil o lidech nezaměstnaných, starých a žijících na okraji společnosti. Jaké místo podle tebe zaujímají tito lidé v Božím srdci?
Tendence světa inspirovaná ďáblem zní: Buď úspěšný, jinak NEEXISTUJEŠ. A tato ďábelská filosofie se vloudila i do církve. Musíme ji vymýtit. Byli jsme povoláni jako pastýři, abychom pásli, ne k tomu, abychom měli nejpočetnější stádo a "nejúspěšnější" službu.
Na prvním místě musí být lidé. O všechny musí být pastoračně postaráno. Musíme změnit definici úspěchu ve službě - velký sbor, ale pastoračně zajištěný. Kéž se z našeho sboru nestanou hřbitovy duší. Investujme čas do životů lidí, ne do čísel. To je Boží vůle.
Převážná většina lidí patří k neuspokojeným, kteří nedosáhli toho, za čím se žene společnost. Kdo se o ně postará? Kdo je bude pást?
Kdo se bude starat o lidi, kteří mají problémy s nadváhou, o důchodce s minimálním důchodem, o chudé, nezaměstnané, o ty, kteří z nějakého důvodu museli zanechat studií, o analfabety, nemocné, opouštěné, beznadějné, o ty, kteří již nemohou vydržet tíhu života, o ty, kteří žijí v přetvářce a strachu, aby je druzí neodmítli?
Kdo se postará o ty, kteří se zdají mocní a úspěšní, kteří druhým ukazují dobré vzezření, ale ve svém nitru jsou děraví a prázdní, a pak nás znenadání překvapí svou sebevraždou, upadnou do drog, alkoholu nebo jiných závislostí? Kdo je povede a najde pro ně místo na pastvinách požehnání?
Jenom ti, kdo jsou povoláni, aby investovali své životy k požehnání druhým. Ti, kteří znají Ježíše a jejichž srdce bije ve stejném rytmu.
Pamatujte si, že i když to není příliš příjemná vůně, není nic krásnějšího, než být cítit ovcemi.
Takový je život pastora, který bude sloužit duším s problémy, vždy bude cítit ovcemi.