MYSL JAKO BITEVNÍ POLE
MYSL JAKO BITEVNÍ POLE Mysl je orgánem myšlení člověka. Díky mysli víme, myslíme, představujeme si, vzpomínáme a chápeme. Intelektuální síla, rozum, moudrost a inteligence člověka patří do oblasti mysli. Zjednodušeně řečeno, mysl je vše, co souvisí s mozkem. Mysl je psychologický pojem, zatímco mozek je pojem fyziologický. Mysl v psychologickém smyslu odpovídá mozku ve fyziologickém smyslu. Mysl hraje v lidském životě důležitou roli, protože z největší části určuje jednání člověka. Podle Bible je mysl bitevní pole. To je něco jedinečného. V mysli bojují Satan a zlí duchové s pravdou i s věřícím. Pro názornost řekněme, že vůle a duch jsou jako pevnost, kterou se snaží ztéci a obsadit zlí duchové. Mysl člověka je pole, na němž probíhá bitva a odkud je pevnost napadána a zdolávána. Apoštol Pavel řekl: „Neboť ačkoli žijeme v tělesarx, nebojujeme podle tělasarx. Zbraně našeho boje nejsou tělesnésarx, ale mají od Boha sílu bořit opevnění; boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista“ (2K 10,3-5). Apoštol Pavel se nejdříve zmínil o tom, že probíhá boj, a potom upřesnil, kde se tento boj odehrává a jaký má cíl. Tento boj se plně vztahuje k mysli člověka. Apoštol Pavel přirovnal „rozumování“ k „opevnění“ nepřítele. Pojal mysl jako opevnění, které střeží nepřítel a které musí být „zbořeno“. V tomto opevnění je také podle něj mnoho „odbojných myšlenek“. Apoštol Pavel musel zbořit mysl člověka a uvěznit a „uvést do zajetí“ „odbojné myšlenky“ v mysli člověka, aby byly naprosto „poslušny Krista“. Z těchto veršů poznáváme, že mysl člověka je bitevní pole, protože právě zde bojují zlí duchové proti Bohu.
Bible říká, že „nevěřícím bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím“ (2K 4,4). To souhlasí s výše uvedeným citátem, neboť tímto způsobem Satan hlídá a oslepuje mysl člověka. Někdo si o sobě může myslet, že je velmi inteligentní a že dokáže předkládat nejrůznější argumenty proti evangeliu. Někdo jiný si myslí, že druzí nevěří, protože ještě nerozumějí. Ve skutečnosti Satan zastřel zrak mysli lidí. Jelikož mysl lidí střeží Satan, „jejich myšlení otupělo“ (3,14). „Dělali … to, co se líbilo tělusarx a mysli, a tak … byli svou přirozeností děti hněvu“ (Ef 2,3). Jsou „myslí nepřátelští“ (Ko 1,21), protože „myšlení tělasarx je totiž v nepřátelství vůči Bohu“ (Ř 8,7). Když si přečteme tyto verše a vidíme, že moc temnoty je spojena zvláště s myslí člověka, zjišťujeme, že mysl je tou částí člověka, kterou Satan napadá nejsnáze. Moc temnoty nemůže nic způsobit přímo vůli, citům ani fyzickému tělu člověka, dokud si v něm nevydobude dosti značný prostor. To však neplatí o mysli. Zdá se, že mysl je již majetkem nepřítele. Satan od člověka nepotřebuje žádné zvláštní povolení ani pozvání, aby v jeho mysli mohl volně působit. Apoštol Pavel přirovnává mysl k „opevnění“, jako by nám chtěl naznačit, jak hluboce zakořeněný a pevný je svazek mezi Satanem s jeho zlými duchy a myslí člověka. Proto si mohou Satan a jeho zlí duchové udělat z lidské mysli svou pevnost a jejím prostřednictvím držet člověka v zajetí. Podmaňují si jej tím, že využívají jeho mysl. Uvězněnou mysl používají také k tomu, aby přenášela jed na jiné lidi a popouzela je k odboji proti Bohu. Není možné s jistotou určit, jak mnoho z logiky, filozofie, poznání, výzkumu, bádání a vědy v dnešním světě vychází z moci a vlivu temnoty. Jedno je však jisté: rozumování, které se pozvedá proti poznání Boha, je opevněním nepřítele. Blízkost mysli s mocí temnoty není ničím zvláštním. První hřích lidstva spočíval ve snaze o „poznání dobrého a zlého“. Takové poznání bylo od Satana. Poznání (mysl) lidstva je tedy Satanovi obzvláště blízké. Když si pozorně přečteme Bibli a budeme sledovat zkušenosti svatých, můžeme si povšimnout, že veškeré společenství mezi člověkem a Satanem s jeho zlými duchy se odehrává v mysli. Stačí se jen zamyslet nad pokušeními od ďábla. Všechno pokoušení člověka ďáblem probíhá v mysli. Je sice pravda, že ďábel k tomu, aby si člověka získal, často používá tělesnosti, avšak pokaždé člověka svádí tím, že svodu dá formu určitých myšlenek. Pokušení nelze od mysli oddělit. Všechna pokušení jsou do nás vkládána skrze myšlenky. Jelikož naše myšlenky uplatňují vůči moci temnoty takovouto „politiku otevřených dveří“, měli bychom vědět, jak si své myšlenky ochránit. Dokud se člověk nenarodí znovu, brání mu jeho myšlenky v poznání Boha. Proto je zapotřebí velké Boží moci k tomu, aby bylo odstraněno rozumování člověka. V době, kdy je člověk spasen, dochází, nebo by mělo docházet, k pokání. Pokání v původním textu znamená právě „změnu mysli“. Právě proto, že člověk je vůči Bohu v nepřátelství mysli, chce Bůh, aby mysl člověka prodělala změnu, aby mohl člověku dát život. Když nevěří, je jeho mravní přirozenost v temnotě. V okamžiku, kdy je spasen, je jeho mysl proměněna. Bůh chce, aby u člověka došlo nejprve k změně mysli a aby člověk mohl přijmout nové srdce, protože mysl je tolik spjata s ďáblem (Sk 11,18).