BOŽÍ ODPOČINUTÍ
BOŽÍ ODPOČINUTÍ V šesti dnech Božího stvořitelského díla zaujímá stvoření člověka významné místo. K němu směřovala veškerá práce, kterou Bůh v oněch šesti dnech vykonal. Skutečným Božím cílem bylo stvořit člověka. K tomu Bůh nejdříve musel opravit zničenou zemi a nebe. (První Mojžíšova 2,4 říká: „Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe.“ „Nebe a země“ se vztahují k stvoření na počátku, protože tehdy stvořil Bůh nebesa jako první a teprve potom stvořil zemi. Avšak druhá část, „V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,“ se vztahuje k Boží nápravě a obnovujícímu dílu, protože v tomto díle bylo o zemi postaráno jako o první a pak teprve bylo postaráno o nebe.) Poté, co Bůh obnovil zničenou zemi a nebesa, stvořil člověka podle své podoby. Po šestém dni přišel den sedmý; toho dne Bůh odpočinul od všeho svého díla. Odpočinek následuje po práci: aby bylo možno odpočívat, je třeba nejprve pracovat. Kromě toho, aby bylo možno odpočívat, musí být dílo dokončeno k plné spokojenosti. Mysl ani srdce se nemůže oddat odpočinku, nebyla-li práce vykonána úplně a uspokojivě. Z těchto důvodů bychom neměli povrchně chápat skutečnost, že Bůh po šesti stvořitelských dnech odpočinul. Pro Boha je odpočinek významnou záležitostí. Než mohl odpočinout, bylo nezbytné, aby dosáhl jistého cíle. Jak veliká to musela být síla, když přiměla takového Boha Stvořitele odpočívat! Pohnout k odpočinku takového Boha, jenž toho tolik plánuje a jenž je plný života, byla schopna jen ta největší síla. První Mojžíšova 2 nám sděluje, že Bůh sedmého dne odpočinul. Jak to, že Bůh mohl odpočívat? Na konci 1. Mojžíšovy 1 je oznámen důvod: „A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré“ (KB, verš 31). Sedmého dne Bůh odpočinul. Před sedmým dnem konal své dílo a před svým dílem měl záměr. List Římanům 11 hovoří o Pánově mysli a o jeho soudech a cestách. V listu Efezským 1 se mluví o tajemství Boží vůle, o Božím zalíbení a o předem stanoveném Božím záměru. List Efezským 3 rovněž hovoří o předem stanoveném Božím záměru. Z těchto biblických textů usuzujeme, že Bůh není pouze Bohem, jenž jedná, ale také Bohem, jenž své záměry plánuje. Když se mu zalíbilo pracovat, pracoval. Pracoval, protože si přál pracovat. Když ve svém díle dosáhl uspokojení, odpočinul. Pokud si přejeme poznat Boží vůli, Boží plán, Boží zalíbení a Boží záměr, stačí jen podívat se na to, co bylo příčinou Božího odpočinku. Jestliže vidíme, že v nějaké věci Bůh odpočívá, pak si můžeme být jisti, že to je něco, na čem Bohu záleželo. Člověk také nemůže odpočívat, pokud jej určitá věc neuspokojuje. Musí dosáhnout toho, co sleduje, a potom bude odpočívat. Tento odpočinek nesmíme chápat povrchně, neboť jeho význam je velmi závažný. Prvních šest dnů Bůh neodpočíval, ale odpočinul sedmého dne. Jeho odpočinek zjevuje, že Bůh dosáhl toho, po čem v srdci toužil. Vykonal něco, co jej potěšilo. Proto tedy mohl odpočinout. Musíme si povšimnout výrazu „a aj" v Z toho důvodu nařídil Bůh Izraelitům, aby po všechny generace zachovávali den odpočinutí Hospodina. Bohu o něco šlo. Bůh hledal něco, co by jej uspokojilo a dosáhl toho, proto od svého díla odpočinul. To je význam dne odpočinutí. Neznamená to, že lidé mají méně nakupovat nebo ujít méně kilometrů. Poselství dne odpočinutí spočívá v tom, že Bůh měl v srdci touhu, že měl požadavek dojít uspokojení a k tomu, aby byla splněna touha a žádost jeho srdce, bylo zapotřebí určitého činu. Bůh získal to, o co mu šlo, a proto odpočívá. Není to otázka nějakého konkrétního dne. Den odpočinutí vypovídá o tom, že Bůh naplnil svůj plán, dosáhl svého cíle a uspokojil své srdce. Bůh je ten, kdo žádá uspokojení a také ten, kdo může být uspokojen. Když má Bůh to, po čem touží, odpočívá. Co tedy přineslo Bohu odpočinek? Co mu poskytlo takové uspokojení? Během šesti dnů bylo stvořeno světlo, vzduch, tráva, rostliny a stromy; bylo zde slunce, měsíc a hvězdy; dále ryby, ptáci, dobytek, plazi a šelmy. Avšak v ničem z toho Bůh nenalezl odpočinek. Nakonec přišel na řadu člověk a Bůh odpočinul od všeho svého díla. Všechno jeho stvoření před člověkem, to byla příprava. Všechno Boží očekávání bylo zaměřeno na člověka. Když Bůh získal člověka, byl uspokojen a odpočinul. Přečtěme si ještě jednou 1. Mojžíšovu 1,27-28: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: ,Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.‘“ Nyní si přečtěme 1. Mojžíšovu 1,31 (KB) společně s 1. Mojžíšovou 2,3 (KB): „A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré... I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.“ Bůh měl záměr, a tím záměrem bylo mít člověka – člověka s pravomocí vládnout celé zemi. Pouze uskutečnění tohoto záměru mohlo uspokojit Boží srdce. Bude-li toho dosaženo, všechno bude dobré. Šestého dne dosáhl Bůh svého cíle. „A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré... a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého.“ Božího záměru a očekávání bylo dosaženo – mohl skončit a odpočinout. Boží odpočinek byl založen na člověku, jenž bude vládnout.