SLUŽBA CÍRKVE MODLITBOU
SLUŽBA CÍRKVE MODLITBOU „Jestliže tvůj bratr proti tobě zhřeší, jdi a pokárej ho jen mezi čtyřma očima. Poslechne-li tě, získal jsi svého bratra. Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok. Jestliže je neposlechne, pověz to shromáždění; jestliže však neposlechne ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník. – Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. Amen, opět vám pravím: shodnou-li se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,15-20) Těchto několik veršů můžeme rozdělit do dvou částí. První část tvoří verše 15-17, druhou část verše 18-20. Čteme-li pozorně, zjistíme, že obě tyto části spolu souvisí. Verše 15-17 se týkají jedné konkrétní věci, kdežto verše 18-20 odkazují na všeobecně platnou zásadu. Zatímco verše 15-17 hovoří o jednom konkrétním případu, jímž je třeba se zabývat, verše 18-20 se týkají všeobecné zásady, kterou by si měl člověk osvojit. Třebaže se ve verších 15-17 nejprve popisuje případ a teprve potom je ve verších 18-20 uveden princip, jsou verše 18-20 důležitější. Jinými slovy, první část citátu platí pro konkrétní případ, kdežto druhá část obsahuje významnou všeobecně platnou zásadu. Způsob, jakým má být řešen případ v první části, je založen na principu uvedeném v části druhé. Druhá část je základem, v první části se na tomto základě pouze řeší jistá záležitost. Ve verších 15 až 17 nám Pán Ježíš říká, co by se mělo udělat, když bratr zhřeší proti bratru. To první, co by se mělo udělat, je napomenout hřešícího bratra. Nedá-li si však říci, pak bratr, který byl poškozen, by měl přivést jednoho nebo dva bratry, aby chybujícího napomenuli. Jestliže si ani pak nedá říci, měl by o tom být zpraven sbor. Pokud však tento bratr odmítne uposlechnout i církev, mělo by se s ním zacházet jako s pohanem a celníkem. Když Ježíš Kristus uvedl tento případ, řekl: „Amen, pravím vám...“ Měl tím na mysli, že bychom měli takto jednat proto, že jde o podstatné věci a o důležitou zásadu. Můžeme tedy říci, že verše 18-20 jsou základem veršů 15-17.