Jdi na obsah Jdi na menu
 


Projevy domácího násilí

22. 1. 2010

Projevy domácího násilí:
psychické násilí
o zastrašování – zlé pohledy, výhružná gesta, předvádění zbraní, ničení věcí, ubližování jiným v přítomnosti ohrožené osoby o zvýšená kontrola všeho, co ohrožená osoba dělá – kam jde, s kým mluví, co říká, kdy se vrátí, omezování samostatnosti a rozhodování o sobě o kritizování a ponižování – nadávky, zesměšňování, snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb o vyhrožování a vydírání – nucení k poslušnosti, vyhrožování bitím, přerušením kontaktů, sebevraždou, vydírání přes děti, vnoučata, vyvolávání pocitů viny • fyzické násilí – facky, rány pěstí, kopání, tlučení hlavou (např. o stěnu, topení), rdoušení, tahání za vlasy, bití nějakým předmětem apod. • sociální násilí – izolace od příbuzných a přátel – zákaz přijímat návštěvy, svým chováním odrazovat návštěvníka od dalších návštěv, zákaz telefonovat, dívat se na TV, doprovázení např. k lékaři, na úřady • ekonomické zneužívání – zamezení přístupu k financím (i vlastním), vydírání, vynucování přepsání bytu, nemovitosti • sexuální násilí
kombinace

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Prosím jak čelit domácímu násilí naší dcery,

(Josef Lisý - otec joseflisy@atlas.cz, 27. 1. 2011 14:11)

Prosím o radu jak čelit domácímu násilí manželem naší dcery a dvou nezletilých dětí.
Když se obrátila na krizové centrum,tak jí bylo sděleno,že přeci musí něco vydržet.Ani
policie s tím nic nechce dělat. Děkuji

Bumerang

(Jindřiška Křemenáková - Hodinková, 12. 9. 2010 15:13)

Hezký den, ač jsme byli já i můj bývalý manžel VŠ, prošli jsme si hnusným obdobím tzv. domácího násilí - kdo byl agresorem? Viz naše míry: ex-manžel 190cm, 100kg,já 159cm,59kg.Rozvod trval rok a půl a byl jako z muzikálu,včetně efektů (kromě tance)- ex-manžel byl operetním a muzikálovým režisérem. Čas leccos obrousil, ale prostřední z mých tří dětí, které bohužel někdy byly svědky oněch ohavných scén, se postupem doby mění v prototyp svého otce - na omluvu nestačí to, že je muzikant, momentálně v krizovém období a že jako jediný se s ním po letech začal stýkat, a to po odjezdu mého staršího syna do zahraničí. Jeho agrese směřuje proti mě. Opět jsem tzv. "profesionální" obětí, která může za to, že jej opustily dvě žádoucí dívky(muzikantky), že se mu nedaří na VŠ a v profesním životě, že začal kouřit marihuanu, která mu nedělá dobře. Jednou jsem to ustála, ale teď jsem zděšená, nechci být stále ta, která za všechno může.Chránila jsem je před násilím a starala se o ně - všichni jsou vysokoškoláky - a teď toto.Věděla jsem, že to nemůže být bez následků a opět se cítím vinna, i když jsem to já, kdo je chránil a vychoval. Nechci být "profesionání" oběť, po chvíli klidu zase to samé. Nechci uvádět všechny detaily, ale myslím si, že něco je ve mně, co tyto mechanismy u druhých spouští. Že by to byla nadměrná "hodnost", která nesnese pláč dítěte nebo nedovolí zašlápnout broučka ( i ošklivého), která staví zájmy všech ostatních nad své, která si klade za úkol, umět všechno, být na úrovni, být maximálně vzdělaná a přitom umět za 60Kč uvařit pro šest lidí během 20 minut skvělou večeři.A pak tajně slzí pod slunečními brýlemi, aby nerušila pohodu.Poraďte, jak z toho ven? Ochromuje mne to a cítím se mizerně a nemám z ničeho radost.Cítím se jako prázdná skořápka a uzavírám se do sebe a je to stále horší. Sama se sebou už nemohu snést.An nemyslím si, že jsem bez chyb. Poraďte. Díky.
J.H.-K.

Bumerang

(Jindřiška Křemenáková - Hodinková, 12. 9. 2010 15:12)

Hezký den, ač jsme byli já i můj bývalý manžel VŠ, prošli jsme si hnusným obdobím tzv. domácího násilí - kdo byl agresorem? Viz naše míry: ex-manžel 190cm, 100kg,já 159cm,59kg.Rozvod trval rok a půl a byl jako z muzikálu,včetně efektů (kromě tance)- ex-manžel byl operetním a muzikálovým režisérem. Čas leccos obrousil, ale prostřední z mých tří dětí, které bohužel někdy byly svědky oněch ohavných scén, se postupem doby mění v prototyp svého otce - na omluvu nestačí to, že je muzikant, momentálně v krizovém období a že jako jediný se s ním po letech začal stýkat, a to po odjezdu mého staršího syna do zahraničí. Jeho agrese směřuje proti mě. Opět jsem tzv. "profesionální" obětí, která může za to, že jej opustily dvě žádoucí dívky(muzikantky), že se mu nedaří na VŠ a v profesním životě, že začal kouřit marihuanu, která mu nedělá dobře. Jednou jsem to ustála, ale teď jsem zděšená, nechci být stále ta, která za všechno může.Chránila jsem je před násilím a starala se o ně - všichni jsou vysokoškoláky - a teď toto.Věděla jsem, že to nemůže být bez následků a opět se cítím vinna, i když jsem to já, kdo je chránil a vychoval. Nechci být "profesionání" oběť, po chvíli klidu zase to samé. Nechci uvádět všechny detaily, ale myslím si, že něco je ve mně, co tyto mechanismy u druhých spouští. Že by to byla nadměrná "hodnost", která nesnese pláč dítěte nebo nedovolí zašlápnout broučka ( i ošklivého), která staví zájmy všech ostatních nad své, která si klade za úkol, umět všechno, být na úrovni, být maximálně vzdělaná a přitom umět za 60Kč uvařit pro šest lidí během 20 minut skvělou večeři.A pak tajně slzí pod slunečními brýlemi, aby nerušila pohodu.Poraďte, jak z toho ven? Ochromuje mne to a cítím se mizerně a nemám z ničeho radost.Cítím se jako prázdná skořápka a uzavírám se do sebe a je to stále horší. Sama se sebou už nemohu snést. Poraďte. Díky.
J.H.-K.

Bumerang

(Jindřiška Křemenáková - Hodinková, 12. 9. 2010 15:10)

Hezký den, ač jsme byli já i můj bývalý manžel VŠ, prošli jsme si hnusným obdobím tzv. domácího násilí - kdo byl agresorem? Viz naše míry: ex-manžel 190cm, 100kg,já 159cm,59kg.Rozvod trval rok a půl a byl jako z muzikálu,včetně efektů (kromě tance)- ex-manžel byl operetním a muzikálovým režisérem. Čas leccos obrousil, ale prostřední z mých tří dětí, které bohužel někdy byly svědky oněch ohavných scén, se postupem doby mění v prototyp svého otce - na omluvu nestačí to, že je muzikant, momentálně v krizovém období a že jako jediný se s ním po letech začal stýkat, a to po odjezdu mého staršího syna do zahraničí. Jeho agrese směřuje proti mě. Opět jsem tzv. "profesionální" obětí, která může za to, že jej opustily dvě žádoucí dívky(muzikantky), že se mu nedaří na VŠ a v profesním životě, že začal kouřit marihuanu, která mu nedělá dobře. Jednou jsem to ustála, ale teď jsem zděšená, nechci být stále ta, která za všechno může.Chránila jsem je před násilím a starala se o ně - všichni jsou vysokoškoláky - a teď toto.Věděla jsem, že to nemůže být bez následků a opět se cítím vinna, i když jsem to já, kdo je chránil a vychoval. Nechci být "profesionání" oběť, po chvíli klidu zase to samé. Nechci uvádět všechny detaily, ale myslím si, že něco je ve mně, co tyto mechanismy u druhých spouští. Že by to byla nadměrná "hodnost", která nesnese pláč dítěte nebo nedovolí zašlápnout broučka ( i ošklivého), která staví zájmy všech ostatních nad své, která si klade za úkol, umět všechno, být na úrovni, být maximálně vzdělaná a přitom umět za 60Kč uvařit pro šest lidí během 20 minut skvělou večeři.A pak tajně slzí pod slunečními brýlemi, aby nerušila pohodu.Poraďte, jak z toho ven? Ochromuje mne to a cítím se mizerně a nemám z ničeho radost.Cítím se jako prázdná skořápka a uzavírám se do sebe a je to stále horší. Sama se sebou už nemohu snést. Poraďte. Díky.
J.H.-K.

Bumerang

(Jindřiška Křemenáková - Hodinková, 12. 9. 2010 15:08)

Hezký den, ač jsme byli já i můj bývalý manžel VŠ, prošli jsme si hnusným obdobím tzv. domácího násilí - kdo byl agresorem? Viz naše míry: ex-manžel 190cm, 100kg,já 159cm,59kg.Rozvod trval rok a půl a byl jako z muzikálu,včetně efektů (kromě tance)- ex-manžel byl operetním a muzikálovým režisérem. Čas leccos obrousil, ale prostřední z mých tří dětí, které bohužel někdy byly svědky oněch ohavných scén, se postupem doby mění v prototyp svého otce - na omluvu nestačí to, že je muzikant, momentálně v krizovém období a že jako jediný se s ním po letech začal stýkat, a to po odjezdu mého staršího syna do zahraničí. Jeho agrese směřuje proti mě. Opět jsem tzv. "profesionální" obětí, která může za to, že jej opustily dvě žádoucí dívky(muzikantky), že se mu nedaří na VŠ a v profesním životě, že začal kouřit marihuanu, která mu nedělá dobře. Jednou jsem to ustála, ale teď jsem zděšená, nechci být stále ta, která za všechno může.Chránila jsem je před násilím a starala se o ně - všichni jsou vysokoškoláky - a teď toto.Věděla jsem, že to nemůže být bez následků a opět se cítím vinna, i když jsem to já, kdo je chránil a vychoval. Nechci být "profesionání" oběť, po chvíli klidu zase to samé. Nechci uvádět všechny detaily, ale myslím si, že něco je ve mně, co tyto mechanismy u druhých spouští. Že by to byla nadměrná "hodnost", která nesnese pláč dítěte nebo nedovolí zašlápnout broučka ( i ošklivého), která staví zájmy všech ostatních nad své, která si klade za úkol, umět všechno, být na úrovni, být maximálně vzdělaná a přitom umět za 60Kč uvařit pro šest lidí během 20 minut skvělou večeři.A pak tajně slzí pod slunečními brýlemi, aby nerušila pohodu.Poraďte, jak z toho ven? Ochromuje mne to a cítím se mizerně a nemám z ničeho radost.Cítím se jako prázdná skořápka a uzavírám se do sebe a je to stále horší. Sama se sebou už nemohu snést. Poraďte. Díky.
J.H.-K.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA